REZOLUCE
K POLITICKÉ
SITUACI
Vše nasvědčuje tomu, že se krajní pravice doma i ve svět
těší nebývalé podpoře militantního světového imperialismu, který' zejména v posledních
letech značně znejistěl v důsledku
vývoje ve světě a znovu, tak jako nejednou v historii, vyvolává přízrak
fašismu. A tak jsme
svědky jak se pod heslem boje proti
terorismu odbourávají poslední zbytky tzv. buržoazní
demokracie a jak se dělá vše
proto, aby lidská práva a svobody, tak
zneužité v nedávné
minulosti proti pokroku, tiše zemřely. Pravicové síly za přispění stejně smýšlejícího světa
manipulují národem, k manipulaci je využívána nejenom nejmodernější
technika, ale také kultura a školství.
Za
dané situace, jejíž vážnost je zřejmá, považujeme za nezbytné přispět k všestranné
a celonárodní aktivizaci
spolupracující reálné levice, k aktivizaci
všech skutečně pokrokových a vlasteneckých sil. Jen tak je možné zastavit nápor extrémní pravice, demaskovat tyto síly a vytlačit je na okraj politického spektra země.
Neděláme si přitom
iluze o
volbách v kapitalistické společnosti, ale myslíme si, že společné úsilí spolupracující reálné Ievice může přinést své plody. Ano,
komunisté nepovažují volby za kapitalismu za žádný
projev skutečné demokracie. Slouží výhradně
k
pohodlnému střídání neodpovědných a nejednou velmi nekompetentních
vládních garnitur.
Z přípravy
nadcházejících voleb v České
republice je však zřejmé, že probíhá ve
znamení narůstání ambicí a vlivu politické pravice. Ukazuje se, že extrémní pravicové síly mají
plnou podporu mediálních magnátů, bezohledných finančních spekulantů, privatizačních matadorů,
kriminálních živlů vzešlých z kupónové privatizace.
Přitom nejde jen o to, zastavit nástup extrémní pravice a vyvázat nás z mezinárodních
dobrodružství, do nichž
jsme proti vůli lidu zatahováni pod
taktovkou amerického imperialismu. Jde také o to, že by podobné společné
úsilí přispělo ke sblížení levicových sil a k prohloubení jejich akční
spolupráce při obhajobě zájmů lidu.
Vyzýváme proto politické strany, občanská sdružení, spolky
i neformální zájmové kolektivy, které si uvědomují hrozící nebezpečí, k tomu, abychom k sobě našli cestu a spojili své sily při obhajobě práva na důstojný život. Obracíme se na všechny, jímž
není
lhostejný osud našeho
národa a naší vlasti. Postavme se do jednoho šiku a zastavme tento nápor pravicových sil. Říkáme s plnou vážností; že se znovu hraje o naši existenci, o osud nás i budoucích generací
x x x
Žijeme
v době, kdy vládnoucí garnitura USA a její nejbližší spojenci ve světě cítí, že jim hoří
půda pod nohama a že nastal čas zaplatit účty za staleté okrádání
národů, zemí a kontinentů. Tato garnitura se také potýká s veřejným míněním, které není nakloněno válečným
dobrodružstvím. Veřejnost je však ještě
stále ze značné části dezorientována a je jí vnucována
představa ohrožení zvenčí. Garnitura „světovládců" se však v situaci, kdy
rychle ztrácí kontrolu nad událostmi doma i ve světě, rozhodla ne pro omluvu, ústup a pokání, ale pro ještě
větší hazard. Zapaluje po světě válečné požáry a vtahuje
do nich další země a jejich obyvatele.
Nenechejme dělat z našich rodin a dětí rukojmí dobrodruhů, kteří si pošpinili ruce
okrádáním a zotročováním národů. Semkněme své síly a řekněme nahlas své rozhodne NE.
x x x
Velká část občanů České republiky si dnes dobře uvědomuje,
že mnozí z těch, kteří jsou dnes u politických vesel, podlézali minulému režimu. A dále
to, že si nyní o to horlivěji v antikomunistických službách získávají nové
zásluhy. Lidé na to právem
poukazují. Ano, jsme svědky morálního
bankrotu řady bývalých komunistů (vzato podle legitimace, ne podle přesvědčení), kteří selhali a bez skrupulí se zapojili do nečisté
honby za majetkem.
Není
žádným tajemstvím, že společenský a politický
život země je protkán aférami, v nichž se potkávají předáci vládního
tábora s
kriminálními živly. Celá polistopadová propaganda přitom vede lidi systematicky
od pravdy a nahání je do rukou podvodníků (privatizace, tunelování a mnohé protispolečenské kauzy). Když
pak lidé přijdou na mizinu, dostane se jim vysvětlení, že se tak stalo jejich vlastní vinou a navíc je jim dána rada, aby se starali sami o sebe. Lidé již také pociťují, že sdělovací prostředky, které jsou v rukou největších zbohatlíků a zahraničního kapitálu, je zbavují
vlastního myšlení.
x x x
Jsme
svědky toho, že státní pobídky pro zahraniční investory nejsou promyšlené a
opodstatněné. Často se
podporuje cizí rizikový kapitál, který nemá k domácí realitě žádný vztah a beze
slova se nejednou akceptuje, že neplní své závazky, zatěžuje dopravu a životní prostředí. Netrvá se
na tom, aby zahraniční investoři čerpali část zboží a služeb u nás. Prototypem společenského úspěchu
se stal bezohledný kriminálník, který si nahrabal v privatizaci, podplatil policii, celníky i
soudy a nevybíravě zlikvidoval své konkurenty, aby nakonec zmizel v daňovém
ráji.
Známé skandály se pak neprovalují proto, že by je odhalily
orgány činné v trestním řízení, jak by mělo být jejich posláním, ale nanejvýš proto, že se
konkurenční mocenskopolitické skupiny střetnou nad nějakou další kořistí z
někdejšího společného majetku nás všech a nedokážou se dohodnout, jak ji rozporcovat.
Není
proto divu, že lidé jsou stále více rozčarováni z toho, že pilnou prací a poctivým
životem se lze dočkat
nanejvýš dluhů, rozpadu rodiny, smutného stáří a trpkého živoření ze dne na
den. A tak se láme duševní zdraví národa, neboť „urvat kde se co dá" se stalo krédem doby.
Poslanci a státní aparát pak jdou v tomto ohledu příkladem.
Společnost se nachází
ve stavu, kdy státní moc není schopna a ani ochotna pronásledovat zločince,
protože je s nimi sama provázána pevnými pouty. Státní úředníci se zapojují do
korupčních řetězců a místo plnění svých úkolů propracovávají krycí slovní zásobu,
s jejíž pomocí se domlouvají na úplatcích („pět českých na stole" atd.).
To, že se tomu ve své většině zasmějeme, je věc jedna, že nedokážeme takové
podvodníky vypráskat a po zásluze potrestat, je věc druhá. Upřímně řečeno, jde
o smutnou skutečnost.
Je až trapné, že
asistujeme absolutně hloupým výmluvám předních politiků, když mají vysvětlit
své náhlé majetky.
Je sice pravdou, že dějiny dávají poctivým za pravdu a lumpům za vyučenou, ale jejich nevýhoda spočívá v tom, že konají se zpožděním a nedávají facky. Záleží jak víme jen na lidech, zdali se
nechají vodit za nos,
neprokouknou zlodějiny a švindly, které se kolem nich odehrávají a nezjednají
si sami nápravu.
Ano, nastává čas, kdy se stává aktuální domoci se práv občanů, daných Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod cestou občanské nespokojenosti,
občanské neposlušnosti, dokonce i občanskou sebeobranou.
x x
x
Agrese,
zločiny a korupce narostly v současném imperialismu již do tak obludného
měřítka, že kalendářové moudrostí o „svobodě,
demokracii, lidských právech", doplněné ohlupující masáží „masové kultury, přestávají fungovat a nedrží
obyvatelstvo spolehlivě na uzdě.
Proto
jsme také svědky pošilhávání vládnoucích imperialistických kruhů směrem k
diktatuře a fašismu. Ukazuje
se, že za takového stavu bude pomoc úplatkářů a kriminálních živlů vítána, a
proto nelze očekávat, že bude někdy něco spolehlivě vyšetřeno a potrestáno.
Za
stávající situace ve světě nás nadějemi naopak naplňuje vývoj ve Střední a
Jižní Americe, kde mnohaletý
příklad diskriminované Kuby nyní sehrává klíčovou roli při demontáži tamních
politických a ekonomických
pozic severoamerického imperialismu. Vývoj v Latinské Americe dává za pravdu
těm, kteří předpokládají,
že budoucí vývoj v Asii a Africe bude mít společného jmenovatele.
Zcela cílevědomě
ponechává imperialismus dál stamiliony lidí v tzv. rozvojovém světě v
negramotnosti a zaostalosti.
Za tak vážné situace ve světě patří naše uznání těm, kteří přes velmi
vážné obtíže nesešli z cesty socialismu, rozvíjejí jej jako učení
i praxi a odkrývají pro něj ve stále složitějších podmínkách nové horizonty.
V
bojí za společenský pokrok nelze slovy ocenit velikou úlohu soudruha Fidela
Castra, který je úžasnou osobností moderních dějin. Vážíme si kubánského lidu, který správně
vnímá nepočetnou skupinku tzv. disidentů
jako hrstku darebáků ochotných pro peníze a
pochybnou slávu zradit vlastní zemi a znevážit vlastní lid.
Nepodléháme
žádným pomluvám ani pokud jde o úlohu a situaci v KLDR, která
dokázala obhájit a udržet suverenitu a
mimořádně statečně a za cenu nesmírných obětí čelí vydírání ze strany USA a
jejích nebližších spojenců. Studujeme
příklady lidové Číny, ale i Vietnamu, pokud jde o budování a posilování socialistické společnosti v současném světě.
Chováme
naději, že ekonomický potenciál ČLR a její uvážlivý postup na mezinárodním poli již záhy vnese zcela novou dimenzi do
situace v dnešním světě.
V duchu
tradičních sympatií hledíme na východ směrech k bratrským národům bývalého
Sovětského svazu a světového socialistického
společenství. Nepochybujeme o tom, že zrazený a oklamaný lid i zde znovu důrazně
pozvedne svůj hlas, vyžene kolaboranty, zrádce a uchvatitele národního
bohatství a změní poměry opět k lepšímu.
Naše
uznání mají vlády těch zemi, které se odmítají ve velmi obtížných podmínkách
sklonit před diktátem světového
imperialismu a obhajují svou suverenitu.
Očekáváme, že zvláště národy bývalého SSSR, které prošly
ohněm občanské války, Velké vlastenecké války
opět pozvednou prapor revoluce.
Globalizace je
společensky podmíněný proces, který kapitál vice a vice zneužívá.
Rozvojem techniky se zkracují vzdálenosti,
zvyšují možnosti vysoce operativní levné komunikace celosvětově v reálném čase.
Tento proces se snaží imperialisté
uskutečňovat jako systematické politické, ekonomické a vojenské pronikání, jako
export upadlého životního způsobu, degradovaných hodnot a ničení
svébytných národních kultur.
I zde platí slova Karla Marxe, že se kapitalistická společnost podobá
bůžku, který pije nektar jen z lebek zavražděných.
Politickou
i ekonomickou integraci chápeme jako objektivní proces. V Evropské unii a Evropském
parlamentu však
nevidíme prostředek
rovné a výhodné spolupráce, kterou tyto instituce deklarují. V přechodu na měnu
euro spatřujeme značná
rizika pro stávající již tak nízkou životní úroveň občanů České republiky.
Pokud
jde o NATO, považujeme je za agresivní vojenský pakt, který by již za
předpokladu, že by tzv. západní země splnily své závazky, neměl existovat. Věci přeci byly
dohodnuty tak, že pokud přestane existovat jeden z paktů, přestane také existovat ten druhý. A
jak víme, Varšavská smlouva již mnoho let neexistuje. Členství v NATO vystavuje občany
České republiky vážnému nebezpečí a historicky je zostouzí.
„Vážení spoluobčané - vytvořme v zemi spolupracující reálnou levici."
XXI. sjezd KSČ
25. února
2006