Vystoupení
M. Jakeše
na XXXIII.
pražské teoreticko-politické konferenci
na téma
Aktuální problematika identity
komunistického hnutí
Vážené soudružky a soudruzi, děkuji za kvalifikované úvodní
slovo. Naše konference se koná v době, kdy si připomínáme 95. výročí vítězství
Velké socialistické revoluce v Rusku, která otevřela cestu k vybudování nového
společenského zřízení, socialismu v tehdejším Rusku. Tvůrcem tohoto vítězství
byla KS Ruska. Po vítězství bylo třeba překonat odpor kapitalistického světa,
vnitřní i vnější intervenci, zaostalost, poválečný rozvrat, ale také různé
názory i ve vedení strany, které narušovaly její marxisticko-leninský charakter
a identitu.
Co vlastně určuje identitu KS? Je to především její
název komunistická – a ne moderní levice, její marxisticko-leninský program,
stanovy, demokratický centralismus, práva a povinnosti členů strany, nezbytnost
kritiky a sebekritiky, složení členské základny, internacionalismus a solidarita,
i symboly. Právě v řadě těch - to zásad se nesprávně ustupuje pod tlakem
antikomunistické propagandy i osobních názorů jednotlivých funkcionářů
vnášených do strany, což oslabuje její jednotu a akceschopnost.
Zápas o identitu strany, její marxisticko-leninský
charakter, probíhal již před revolucí, vzpomeňme „Pražskou konferenci“ sociálně
demokratické dělnické strany Ruska v r. 1912.
V procesu budování socialismu bylo třeba vypořádat se
s likvidátory, revizionizmem, oportunismem a reformismem a odstranit z vedení
jejich nositele, neboť jednota vedení byla a je jeden ze základních předpokladů
úspěchu. To je i zkušenost KSČ.
Zápas o marxisticko-leninskou identitu strany
pokračoval i po druhé světové válce, šlo zejména o překonání důsledků
vystoupení Chruščova ke kultu osobnosti Stalina na XX. sjezdu KSSS v r. 1956,
které bylo v podstatě nejen odsouzením nezákonnosti, ale politiky KSSS při
budování socialismu, vneslo do mezinárodního komunistického hnutí rozpory,
vznikl zvláštní druh revizionizmu – antistalinismus, který oslabuje
komunistické hnutí a je zneužíván nepřáteli socialismu, oslabuje
marxisticko-leninskou identitu komunistických stran včetně KSČM. Důsledkem byly
i události v Maďarsku v r.
Zápas o identitu, marxisticko-leninský charakter,
probíhal v celém komunistickém hnutí včetně naší strany. Nezastupitelnou úlohu
sehrála 3. komunistická internacionála, která stanovením podmínek pro přijetí
strany do jejích řad rozhodným způsobem přispěla k posílení identity
komunistických stran, jejich marxisticko-leninského charakteru.
Pokud jde o naši stranu, splnil rozhodující úlohu v
prosazení marxisticko-leninského charakteru V. sjezd strany, kdy do čela bylo
zvoleno nové vedení v čele s Gottwaldem. Po válce
k marxisticko-leninské identitě KS v socialistických zemích přispělo
Informační byro, které bylo později zrušeno.
V naší zemi došlo k narušení marxisticko-leninského
charakteru strany v roce 1968. Příčiny byly objasněny v dokumentu Poučení
z krizového vývoje, jehož závěry nebyly důsledně uplatňovány, stranu opustilo
přes půl milionu členů v důsledku svého rozhodnutí, či při pohovorech s členy
strany.
Obnovit marxisticko-leninský charakter po těchto
událostech vyžadovalo značné úsilí. Přesto dodnes ani ve straně, ani ve
společnosti není na polednovou politiku r. 1968 jednotný názor. K zásadnímu
narušení identity strany došlo po listopadové porážce v r. 1989, jemuž
předcházel převrat ve straně.
K narušení marxisticko-leninského charakteru KSČ došlo
na mimořádném sjezdu KSČ konaném v prosinci 1989, který negoval výsledky práce
strany, hlásil se k polednové politice r. 1968, k programu Socialistické
internacionály a požadoval vyloučení členů bývalého vedení. po něm a po volbě
Havla prezidentem došlo k rozvratu strany a odchodu statisíců členů. Zde je
třeba hledat příčinu, proč řada soudruhů považovala za potřebné opět založit
KSČ.
Základní příčinou porážky v r. 1989 nebyla neschopnost
socialismu řešit problémy, ani ekonomická situace, ale důsledky Gorbačovovy
politiky „přestavby“, která rozrušila stávající systém – šlo o politický
Černobyl – a která otevřela cestu k restauraci kapitalismu včetně SSSR – dnes
Ruské federace.
Půl miliardy lidí se stalo součástí kapitalistického
světa. Vzali jsme si ze všeho toho poučení? Myslím, že nedostatečně. Do strany
jsou zanášeny dávno uzavřené problémy, jako 50. léta, rok 1968, zda byl v ČSSR
socialismus apod. Pokusem o narušení marxisticko-leninské identity strany byla
vnucená diskuse o změně názvu strany, kterou většina členů odmítla. Byly
změněny i symboly KS – rudá vlajka s pěticípou hvězdou, srpem a kladivem.
Zůstala jen ta Internacionála.
To vše ukazuje, že zápas o marxisticko-leninský
charakter strany, o její identitu je nezbytný, má-li strana plnit svoji úlohu a
využít podporu občanů, jíž se jí dostalo v posledních volbách. Je třeba skončit
s věčným omlouváním, což straně vnucují nepřátelé i soupeři. Je nezbytné zvýšit
ideovou vybavenost členů strany, aby chápali současnou situaci, příčiny
úspěchů, nedostatků, oč šlo v r. 1968, i porážky r. 1989.
Dovolte ještě připomínku k modernizátorům
marxismu-leninismu. Souhlasím, že je nezbytné reagovat na společenský vývoj ve
světě, zvyšovat přitažlivost politiky KS, reagovat na změny, ale nesmí se
zapomenout na to nejdůležitější, že marxismus-leninismus je učení o třídním
přístupu k řešení společenských problémů. Všechny pokusy neakceptovat to v
zájmu její přijatelnosti škodí straně a jejímu revolučnímu zápasu, jehož cílem
je odstranění kapitalismu a vybudování socialismu. Je nepřijatelné ignorovat
to, jak to ukázala i porážka socialismu a obnova kapitalismu v Evropě.
Nakonec poznámku, že i někteří významní funkcionáři
při oprávněné a věcné kritice dnešních poměrů považují za potřebné „kopnout“ do
minulého režimu.
Jsme přesvědčeni, že existující problémy ve světě i v
naší zemi není schopen vyřešit kapitalismus, který je způsobil, ale jen
socialismus.
3.11.2012